JENÍČEK A MAŘENKA
Jednoho krásného dne se Jeníček s Mařenkou rozhodli vydat do lesa sami bez rodičů. Když tatínek a maminka odešli do zaměstnání, odešli i Jeníček a Mařenka, do lesa. Po cestě tam neházeli kamínky jako v té známé pohádce, ale vázali barevné fáborky, měli však smůlu, v ten den šla zrovna dobrovolná četa sběračů odpadků a všechny fáborky odvázali a vyhodili. Když se začalo stmívat dostali Jeníček a Mařenka strach. Nevěděli kam mají jít. V tom si všimli opuštěného posedu pro myslivce. Jeníček vylezl nahoru a v dálce uviděl světýlko. Ihned se rozeběhli za ním. Když už byli jen kousíček od světýlka uviděli obrys chaloupky, když byli u chaloupky zjistili že je celá z kvalitního pardubického perníku. Jeníček s Mařenkou se do ní hned pustily protože měli velký hlad. Vtom vylezla z chaloupky stará vyschlá vrásčitá babka a zvolala: "Kdopak mi to loupe perníček!" Jeníček odpověděl: "To jsou jen větry." Babka zalezla do chaloupky a začala řvát na dědka: "Já ti říkala ať nejíš tolik té cibule, pak vypouštíš ty svoje větry před chaloupkou. Snědl si k obědu cibuli na 14 dní dopředu. Jenže ty ne, ty se té cibule přejíš a pak zamoříš celé okolí. Chudák Sněhurka, myslivec ji nezabil z dobré vůle a když utíkala aby našla 7 trpaslíků otrávila se u naší chaloupky. A ke všemu nám teď ty větry bourají chaloupku." "To se mi nezdá." říká dědek. Vyšel ven a když uviděl Jeníčka a Mařenku hned se po nich vrhl a chytl. Odnesl je do chlívku za chaloupkou. Tam je zavřel za ocelové mříže na obří zámek a dal jim tam jídlo které jim zbylo po Palečkovi.
Jeníček s Mařenkou byli smutní. Po 3 týdnech byli tlustí a baculatí. Tak si pro ně přišla babka že je uvaří. Odtáhla je do kuchyně a řekla jim. "Tak už jste dost tlustý, tak si vás jdu uvařit. Tak si vlezte tady na tu pánev a já vás položím na sporák." Jeníček ale řekl: "Ale my jsme na pánev ještě nikdy v životě nelezli, my jsme v kuchyni lezli tak akorát mamince na nervy." Babka říká: "To by mě zajímalo co vás učí ve škole." Mařenka poslušně hlásí: "Prosím, učí nás kde se píše měkké "i" a kde tvrdé "y" a také nás učí počítat." Babka teda řekne: "To nevadí že neumíte lézt na pánev, mám tu totiž i hrnec tak honem, honem. Je to jako když lezete do vany." Jeníček a Mařenka vlezli do hrnce a babka je dala na sporák. Vtom Jeníček řekl: "Vy jste nás ale zapomněla okořenit." "No jo, máš pravdu, to jsem ale babka zapomnětlivá. Za to může ta moje nemoc, jak se sakra jmenuje, je to něco se sklem……. jóó už jsem si vzpomněla - skleróza." řekla nadšeně babka a otočila se ke skříni s kořením. Na to Jeníček s Mařenkou čekali a když byla otočená vylezli z hrnce a utekli z chaloupky. Když je babka uviděla před chaloupka vystartovala z chaloupky a rozběhla se za nimi. Ale měla smůlu, chytla se do pytlácké pasti, kterou tam nastražil dědek na myslivce, který ho chtěl zavřít za pytlačení. Jeníček a Mařenka dorazili domů rodiče byli šťastní že se vrátili a žili šťastně až do smrti.
Pokud znáte i vy nějakou vtipnou pohádku. Pošlete nám ji.